Co je ... EFS ...

Když to na nás padá

Moje oblíbená paní doktorka mi při poslední celkové prohlídce posloužila informací, že neexistuje zdravý člověk, pouze špatně vyšetřený pacient. A já si na její slova vzpomněla ve chvíli, kdy jsem se poprvé dočetla o episodic falling „staronové“ nemoci (je popsaná již na počátku šedesátých let), která je smutnou výsadou plemene kavalír King Charles španěl. Záchvatovité padání je neurologický problém, který se u psa projeví při vzrušení nebo stresu a který má za následek svalovou křeč zadních končetin. Pes ztrácí rovnováhu, nepřirozeně hopká, padá do strany nebo na čenich, někdy má záda zkroucená do oblouku, ale při tom všem je při plném vědomí. Závažná forma nemoci se většinou poprvé projeví mezi čtvrtým a sedmým měsícem věku a s přibývajícím stářím se stupňuje, ale občas bez zjevné příčiny i ustupuje. Protože je to nemoc méně známá, je velmi často i odborníky diagnostikovaná jako jiná forma epilepsie, náhodná křeč vyvolaná rozrušením nebo zkrátka nějaký „výmysl“ rozmazleného pejska. A máme to tady – špatně vyšetřený pacient …
Toto onemocnění se zatím nedaří léčit, pouze je možné některými léky snížit počet záchvatů. To sice není dobrá zpráva, ale skvělé je, že jsou k dispozici DNA testy, které spolehlivě odhalí jak nemocného jedince, tak přenašeče, tedy psa, který sám žádné postižení nemá, ale nese gen, který v páru s dalším genem onemocnění způsobí a samozřejmě i jedince „čistého“, který pro tuto nemoc vlohu nemá.
Je tedy poměrně jednoduché odhalit přenašeče a nepoužít je v chovu, ale nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Vzhledem k tomu, že u nás zatím neexistuje dostatečné množství vyšetřených jedinců, nemáme ani tušení, kolika kavalírů se postižení vlastně týká a nějakým rezolutním rozhodnutím, tedy vyřadit z chovu všechny dosud známé přenašeče, bychom se mohli dočkat nemilých následků ve formě zúžení genofondu a tím i podpory rozvoje jiných nemocí. Tím chci říct, že nepoužít do chovu sedmiletého, naprosto zdravého přenašeče by bylo špatně, vždyť díky DNA testům můžeme už ve věku několika týdnů vědět, které jeho štěně není a které je přenašeč, tedy že NENÍ nemocné, pouze nese jeden gen EF.
Naše opěvovaná civilizace postihla vrozenými chorobami nejen lidi, ale snad i mravence a je jasné, že se tenhle neblahý trend nevyhne ani psům. Kolik znáte zdravých devadesátiletých seniorů? Já jednoho. A co psí stařečkové? Nemyslím si, že by těch „zdravých až do smrti“ bylo v mém okolí mnoho… tak prostě musíme přijmou fakt, že se u našich psích kamarádů vyskytnou nové, zatím málo známé nemoci a buďme rádi, když se lékařům podaří vyvinout metodu, která postižení odhalí a dovolí nám odpovědně přistupovat k vybírání chovných párů. Nakonec plemeno kavalír není jediné, které se s něčím podobným potýká. Chovatelé stafordšírských bulteriérů ( neurometabolické onemocnění L2HGA) nebo border kolií (oční choroba CEA) nám mohou být dobrým vzorem, jak se k takovému problému postavit. Jde jen o to, nepářit nemocné jedince vůbec a přenašeče pouze s čistým partnerem.
A závěrem dodávám – štěně “přenašeč” je naprosto zdravé a v dospělosti může být použito i do chovu, pokud bude vybráno do páru s negativním, neboli “čistým” jedincem.

Míša Čermáková -
( posuzovatelka na výstavách a dlouholetá chovatelka Kavalírů,
spoluautorka knihy Cavalier King Charles spaniel, M.Čermáková a J.Severová, Dona, 1999 )

© 2018 z Lískových oříšků • www.cavalier-liskovyorisek.cz • webdesign Ar-neS • PRO CHOVATELE